ČESKÝ KUBISUMS

Epochálním objevem kubismu, spojeným se jmény Pabla Picassa a Georgese Braqua, se v evropském umění ohlásilo dvacáté století, jež se mělo vyznačovat vědecko technickým pokrokem, ale i válkami a převratnými historickými událostmi. Moderní umělecká tendence nalezla odezvu v tvorbě celé plejády malířů.

Se zvláštním ohlasem se podněty kubistické estetiky setkaly před první světovou válkou u mladé výtvarnické generace v Čechách. Stalo se tak zprvu v okruhu několika progresivních členů pražské Skupiny výtvarných umělců, jimž kubismus otevřel moderní tvůrčí obzory.

O asimilaci nové tvůrčí metody se tehdy názorově osobitě odstíněným dílem zasloužili malíři E. Filla, B. Kubišta, A. Procházka, V. Beneš, J. Čapek ,V. Špála a sochař O. Gutfreund. Tito umělci obohatili zanedlouho analytické a syntetické stylové fáze nového směru o kuboexpresionismus a později s přispěním dalších malířů a sochařů též o lyrickou a imaginativní významovou polohu.

Za specifický přínos lze považovat úlohu, kterou český kubismus sehrál ve sféře architektonické tvorby, užitého umění, typografie a scénografie. Zásluhu na tom měli mimo jiné architekti P. Janák, V. Hofmann, J. Chochol, J. Gočár. Jejich unikátní, stylově vyhraněné projekty pražských i mimopražských budov obohatily evropský kubismus zásadním způsobem.

Dosažené výsledky přivedly zvláště Janáka a Hofmanna ve spolupráci s Pražskými uměleckými dílnami a družstvem Artěl rovněž k pozoruhodným realizacím v tvorbě nábytkářské, jakož i v oboru natolik komorním, jakým je keramika. Invence mladých návrhářů se tu zračí v osobitém pojetí váz, konvic a celých keramických souborů, a to v jednotě jejich užitkových funkcí a hodnot dekorativních.

Díky intenzitě a naznačenému žánrovému rozpětí, s nimiž byla kubistická metoda v českém umění rozpracovávána, dostal zde stylový fenomén podobu slohu, jenž pod pojmem Český kubismus vstoupil do povědomí evropské moderní kultury.

Příběh výroby porcelánu